Úspěch v jakémkoli oboru stojí mnoho a
kdo zaplatí cenu, může jej dosáhnout. Koncertní pianista se musí
stát otrokem svého nástroje, čtyři nebo pět hodin denně musí
cvičit u kláves. Vědec musí žít pro svou práci.
Filozof se musí odevzdat myšlení. Cena se může
zdát neúměrně vysoká, ale některým za to výsledek
stojí.
Tyto principy fungují též ve vyšších sférách i duchovní velikost něco stojí. Známost ve věcech Ducha
znamená zasvětit se těmto věcem v mnohem větší míře,
než je k tomu většina z nás připravena. Leč tomuto
zákonu nelze uniknout.
Díky nepochopení doktríny milosti
někteří utíkají před myšlenkou, že v království
nebeském platí Boží zákony. Radikálně oddělují věci
přirozené a duchovní, a odmítají mezi nimi
připustit jakoukoli spojitost. Lenoch, který sedí v rozpadajícím
se domě nebo se prochází mezi brázdami zakrslé pšenice, je
melancholickým příkladem, co lenost způsobí tomu, kdo ji
nepřemůže. Stavitel, který započal stavbu, aniž spočítal
cenu, král, jenž vstoupí do války a neví, zda je
schopen ji vyhrát, zemědělec, který položí ruku na pluh
a pak si to rozmyslí a obrátí se zpět - to vše je
v Bibli a sděluje stejnou věc: že duchovnost má
inteligentní podstatu, že úspěch v životě víry vyžaduje
zdravý rozum, tvrdou práci a moudrou aplikaci zákona příčiny
a následku.
Míra flákání, kterou v duchovním
životě praktikuje běžný křesťan, by zcela zruinovala
koncertního pianistu, kdyby si totéž dovolil na poli hudby.
Mrhání časem, kterého jsme svědky v církevních kruzích,
by ukončilo kariéru vrcholového sportovce během jediného týdne.
Žádný vědec by nevyřešil svůj problém, kdyby mu věnoval tak
málo času, jako průměrný křesťan úsilí být svatým. Národ,
jehož armáda by se skládala z vojáků tak změkčilých
a nedisciplinovaných, jako jsou ti v církvi, by byl
poražen prvním nepřítelem, který by ho napadl. Vítězství
se nedosahuje z houpacích křesel. Úspěch stojí mnoho.