Další porucha v procesu vnímání pravdy nastává, když se srdce ze sobeckých důvodů zatvrdí vůči Božímu Slovu.
Toto
je stav všech, kteří milují více temnotu než světlo a z tohoto důvodu
buď zcela odejdou od světla, nebo když jsou světlu vystaveni, tak
tvrdohlavě odmítají naslouchat.
Sobecký
člověk se dívá na lidskou potřebu a odmítá být Božím Slovem pohnutý.
Poddat se impulsu štědrosti přirozeně vyvolané pohledem na chudobu, by
od něj vyžadovalo vzdát se některých jeho nahromaděných věcí, ale to on neudělá, takže pramen štědrosti je zmrazen při samotném zdroji.
Lakomec si ponechá své zlato, chudý nadále trpí ve své chudobě a celý tento průběh zůstává pod kletbou.
Není
divu, že Bůh nenávidí chamtivost. Buďte si však jisti, že lidské pocity
nemohou být nikdy zcela potlačeny. Pokud je běžná cesta překažena, tak
si prorazí další kanál a budou vytékat, aby kazily a ničily.
Křesťan,
který se dívá příliš dlouho na tělesné potěšení tohoto světa, nemůže
uniknout určitému pocitu sympatie s ním. Tento pocit nevyhnutelně povede
k chování, které je světské. Když jsou naše srdce vystaveny pravdě a
pravidelně odmítáme nebo neposloucháme impulsy, které v nás vyvolává,
tak se v nás blokují pohyby života. Pokud to přetrvává, tak rmoutíme
Ducha a On se odmlčí.
Písmo
a Boží zákony v našem svědomí nás souhlasně učí, abychom milovali
Pravdu a poslouchali impulsy spravedlnosti, které v nás vyvolává. Pokud
milujeme svou vlastní duši, tak se neodvažujme dělat nic jiného.