Hodně se o lidech můžeme dozvědět pozorováním, koho nebo co napodobují. Slabí napodobují silné, chudí napodobují bohaté, nesmělí a nejistí napodobují smělé a sebejisté, nikdy ne naopak.Je to falešné napodobování a lidé mají tendenci napodobovat to, co obdivují.
Podle této definice je dnes moc na straně světa, nikoliv církve. Protože je to svět, který něco začíná a církev, která něco napodobuje. Podle této definice církev obdivuje svět. Církev je nejistá a hledá ujištění ve světě. Slabá církev napodobuje silný svět, aby pobavila hříšníky ke své vlastní hanbě.
Pokud by se některý čtenář přikláněl k zpochybňování těchto závěrů, tak ho žádám, aby se podíval kolem. Jen
se podívejte do kterékoliv křesťanské publikace, nebo knihkupectví, navštivte mládežnické setkání, zastavte se na některé
letní konferenci, viz stránky některých církví. Podobnost se světem není náhodná.
Toto poddajné napodobování světa je většinou praktikováno církvemi,
které si nárokují vyšší úroveň duchovnosti a odvážně deklarují
dodržování Písma do puntíku.